Co o našem ragbyovém kempu říká mladší z dvojice bratrů?
Na akademii jsem byl už minulý rok a obrovsky mě to nadchlo.
Na akademii byla úžasná hlavně atmosféra a kolektiv který vytvářeli všichni hráči i trenéři.
Také se mi líbil přístup většiny hráčů a trenérů, líbilo se mi že do všeho, co jsme dělali tak šli naplno.
Ale to, co mi sedlo nejvíce bylo to že všechno, co jsme dělali někam vedlo a mělo to smysl, i díky tomu jsem se tam naučil mnoho velice dobrých a užitečných ragbyových dovedností které bych rád do budoucna zlepšoval a zlepšoval.
Já si o sobě myslím že jsem poctivý a pracovitý, což většinu lidí potěší, protože je podle mě fajn mít někoho takového v týmu. Ale podle mě je moje nejsilnější vlastnost odvaha a kuráž, že i když vím že to bude bolet tak jdu toho.
Už když jsem hrával házenou tak jsem šel do každého míče za každou cenu (v rámci pravidel samozřejmě) to mnohdy vedlo k drobným zraněním, ale tomu jsem se později začal vyhýbat. Moje trenérka na házenou poté co jsme vyhráli Pražský pohár řekla mým rodičům, že bych se pro tým nechal i zabít, asi mi tehdy mazala med kolem pusy, ale podle mě to zas tak daleko od pravdy není.
A proč chci hrát ragby?
Tak hlavně protože mě to baví, myslím si, že v tom nejsem zas tak „marnej“ a sám na sobě vidím že se zlepšuji což mě samozřejmě těší a o to větší motivaci mám se ragby nadále věnovat. Taky chci hrát ragby kvůli kolektivu a lidech které jsem za těch šest let co hraju ragby potkal a spřátelil se, a teď nemyslím jen lidi od nás z Ammoru ale třeba i z Vyškova.
To je další věc, která se mi na ragby líbí že i přes soupeření obou týmů se z nás po zápase stávaje kamarádi což se v jiných sportech moc nevidí.
Martin je na fotce vpravo, vlevo je jeho starší bratr David, o kterém si brzy také přečtete…
